Letní odborná soustředění
Již od roku 2002 je nedílnou součástí naší divadelní sezóny odborné soustředění, které probíhá každé léto na břehu Zbirožského potoka v táborové základně zvané Lhotka. Programová náplň odborného soustředění je tvořena ze dvou částí. Dopolední činnost je zaměřena na hereckou průpravu, přípravě nových inscenací a společnému hledání nových inscenačních postupů. Odpoledne je věnováno zábavě, sportovním hrám a dalším tradičním táborovým aktivitám, které bývají zastřešeny vybraným táborovým tématem, jenž nám pomáhá rozvíjet fantazii a rozšiřovat si obzory.
2020 – 6. bienále Lhotkawood
Křivoklátská šlápota – tak zní název turistického seriálu, který vznikal v rámci letního odborného soustředění našich souborů v roce 2020 a který si dává za cíl upozornit na krásná, zajímavá i tajemná místa v blízkém i vzdálenějším okolí našeho tábora. Jelikož CHKO Křivoklátsko je na poutavé turistické cíle velmi bohaté, rozhodli jsme se je zpropagovat nejen formou videí, ale i prostřednictvím novinových článků. Mladí herci proto nenatáčeli pouze turistické snímky, ale vytvářeli i občasník s názvem Šlápotník. Nutno podotknout, že ve všech svých dílech nechali herci značně promluvit svou fantazii a kreativitu, a dokázali tak vytvořit díla různých žánrů. Během 11denního tábora jsme stihli vytvořit osm dílů seriálu Křivoklátská šlápota a osm čísel občasníku Šlápotník, v nichž jsou představeny místa jako obce Ostrovec, Terešov a Radnice, přírodní rezervace Kohoutov a V horách či zřícenina hradu a zámek v Březině.
Stejně jako odborná, tvořivá a dramatická činnost i celotáborová hra se nesla v duchu turistickém. V rámci her jsme se vydávali do různých koutů naší republiky a sbírali v nich turistické známky. Navštívili jsme Šumavu, Krkonoše a další vrcholy naší vlasti, na jižní Moravě jsme se stali vinaři, v okolí Ostravy jsme zase těžili uhlí a v Beskydech jsme stopovali divokou zvěř. Hry se ukázaly nejen jako zábavné, ale i jako aktivity rozšiřující vědomostní obzory našich herců.
2019 – La Mission El Cofre
Během dopolední dramatické činnosti tohoto letního odborného soustředění jsme se s herci a herečkami věnovali autorské tvorbě. Soubor Jitřenka se ponořil do tvorby dramatického ztvárnění vtipného detektivního příběhu, ve kterém se střídalo několik časových rovin příběhu. Zinscenovat toto střídání, aby divák vše bez problémů pochopil, dalo Jitřenkám zabrat, ale nakonec se zadařilo a krátká inscenace se dočkala finální podoby. Při dramatické průpravě Kašpárků, která byla věnována inscenaci Čtyři pohádky o jednom drakovi, vznikl nápad, že bychom mohli vymyslet pohádku pátou. Vznikla tak pohádka o vdavekchtivém drakovi, jehož vyvolenou se v tomto případě stala po mentolu vonící princezna Petruška. Při vymýšlení této pohádky jsme se nesmírně nasmáli a nutno podotknout, že některé z rýmů se opravdu povedly.
V rámci celotáborové hry jsme se vydali na dobrodružnou archeologickou výpravu do Jižní Ameriky. V jedné z peruánských vesnic byla totiž nalezena tajuplná a záhadně uzamčená truhla, jejíž otevření mohlo objasnit zánik Incké říše. Prostřednictvím tohoto příběhu měli naši herci a herečky možnost seznámit se se zajímavostmi jihoamerické přírody a kultury a otestovat své vědomosti, sílu a odvahu v rámci nejrozmanitějších expedičních úkolů. S výzvami, které testovaly úsudek, paměť či schopnost dorozumět se, neměli mladí archeologové problém. Jako velmi náročné se však ukázaly úkoly týkající se přežití v přírodě. Na rozdělání ohně některým nestačila ani celá krabička zápalek a na vlastní oči jsme poznali, jak vzniklo rčení „netlačit na pilu“. Přes dílčí nezdary se nám naštěstí podařilo celou expedici dokončit a z dosud posledního odborného soustředění jsme tak odjížděli s radostí z úspěchu a s medailí na krku.
2018 – 5. bienále Lhotkawood
Již po 5. jsme se v rámci celotáborové hry vydali do Filmových ateliérů Lhotkawood a v tomto roce jsme se zaměřili na detektivní filmový žánr. Programová náplň celotáborové hry byla tvořena ze dvou částí. První z nich tvořily různé hry s detektivní tematikou, přičemž první 4 dny byly zaměřeny na 4 historická období – středověk, 1. republika, současnost, vzdálená budoucnost. Z těchto 4 období si také naše tvůrčí skupiny vybíraly období pro příběh svého filmového snímku. Natáčení detektivních příběhů bylo onou druhou částí programové náplně naší celotáborové hry, přičemž veškerá tvorba příběhu a celého filmu byla nechána v režii dětí. Tvůrčí skupina A natáčela prvorepublikový příběh o loupežné vraždě továrníka Mališe s názvem JSM VR4H. Tvůrčí skupina B si pro svůj snímek Druhý úder vybrala současnost a vytvořila příběh o tom, co může způsobit žárlivost mezi dvěma sestrami.
Další složkou celotáborové hry byla soutěž o nejlépe vybavený karavan. Děti totiž za své úspěchy ve hrách a tvůrčí činnosti získávaly tzv. šopáky, za které si kupovaly vybavení do svých filmařských karavanů. Pro tyto účely vytvořil náš oddílový vedoucí Michal úžasný a vtipný katalog íŠOPu, který se prezentuje heslem „Obstaráme každou drobnost – do karavanu i pod most!“. Tato část hry děti doslova pohltila a zapálení pro soutěž o nejlépe vybavený karavan přineslo i kuriózní situace typu, že některé děti čekaly i hodinu předem ve frontě na otevření íŠOPu, aby si do svého karavanu koupily gril, který byl na skladě už jen jeden.
2017 – Továrna Alea
Pro celotáborovou hru v roce 2017 jsme si zvolili téma deskových her. Náš příběh měl začít velkolepou návštěvou Továrny Alea, kde se vyrábí deskové hry. Průvodkyní našim hercům byla sama majitelka továrny paní Hr. Ála Ažseobehrála, která byla, stejně jako návštěvníci, zaskočena neblahou situací v továrně, odkud se začaly ztrácet herní figurky. V oddělení Dostihy a sázky tak bylo možno místo stájí plných koní zhlédnout pouze osamoceného žokeje, neb všichni koně utekli. V Trans Americe se postrádaly vlaky. Šerif v Bangu neměl koho zatýkat, protože bandité zmizeli, a stejně jako bandité zmizeli i loupežníci, což jsme zjistili u jejich doupěte díky ceduli s nápisem „Na prodej!“. Paní továrníková se proto s prosbou o pomoc obrátila na naše herce a herečky, kteří přislíbili, že jí pomohou ztracené figurky a postavičky najít a chod továrny vzkřísit.
V průběhu tábora jsme se tedy vydávali do vybraných deskových her, které jsme si hráli naživo, a svým osobním příkladem jsme se snažili figurky nalákat zpět do jejich her. Abychom zvýšili zájem o deskové hry, vymýšleli jsme reklamy na existující hry a pokusili jsme se vytvořit i úplně nové hry: Staworo aneb Od bezdomovce k vládci světa, Candyland a Best celer. Naše celotáborové snažení se stalo úspěšným a poté, co jsme zneškodnili zákeřnou postavu Švindla, začala továrna zase vzkvétat a paní továrníková na znamení díků věnovala všem účastníkům původní a zcela jedinečné lhotecké pexeso.
2016 – 4. bienále Lhotkawood
„Na slavnostní zahájení festivalu v neděli 17. července 2016 byli sezváni ti nejvěhlasnější filmoví herci, scenáristé, režiséři, kameramani, střihači, garderobiérky, lokační manažeři, klapky i údržbáři karavanů! Všichni z nich však pozvání nepřijali. Konkurenční studia v americkém Hollywoodu postihly mohutné požáry, indickým Bollywoodem pro změnu zmítala kůrovcová kalamita. Nejzářivější hvězdy světového showbusinessu tedy v záchvatu panické hrůzy prozřetelně odmítaly nabídky všech filmových studií, jejichž název měl cokoli společného se dřevem. Lhotecké ateliéry se tak bez vlastního přičinění dostaly do kritické situace, již dva roky v nich nevzniklo žádné dílo. Na poslední chvíli se proto vedení FAL rozhodlo zkusit pozvat alespoň mladé a nadějné umělce z Mladé Boleslavi a okolí, a nabídnout jim tak jedinečnou šanci získat pracovní zkušenosti hned v několika filmových profesích zároveň. Ti pozvání a výzvu zachránit Filmové ateliéry Lhotkawood nadšeně přijali.“
Jak tematický úvod celotáborové hry napovídá, rok 2016 byl již tradičně zasvěcen činnosti ve Filmových ateliérech Lhotkawood. Nově vzniklé čtyři tvůrčí skupiny se během první poloviny pobytu seznamovaly s nejrůznějšími filmovými profesemi. Prostřednictvím tradičních i méně typických aktivit si děti vyzkoušely, jaké to je psát scénář, který musí splňovat velké množství požadavků dramaturga, co vše dokáží s vizuálním záznamem udělat vhodně implementované zvukové efekty a hudba, jak náročné (ale i obohacující) je hledání vhodných lokací pro natáčení pohádky, kriminálního seriálu či romantické komedie. V druhé polovině tábora tvůrčí skupiny uplatnily nabyté zkušenosti při tvorbě vlastního filmového projektu. Jejich úkolem bylo vytvořit koncepci scénáře a trailer k jejich autorskému snímku. Velmi povedené filmové upoutávky pak byly představeny na závěrečném festivalovém promítání. Zejména snímek Přišel z hlubin tvůrčí skupiny JR tak uchvátil přítomné sponzory, že dokonce tvůrcům nabídli finanční podporu pro natočení celého filmu. Zda tento fantazijní kousek skutečně vznikne, je zatím ve hvězdách.
2015 – Na vlnách Tichomoří
V loňském roce se odborné soustředění neslo v námořnickém duchu. Mladí herci a herečky byli rozděleni do posádek, jejichž úkolem bylo vybudovat co největší obchodní flotilu pro společnost Křivoklátská mořeplavba s.o.s., která celou misi do Tichomoří zastřešovala. Začínající mořeplavci si navíc museli osvojit základní námořnické dovednosti jako orientaci na oční obloze, vázání uzlů, morzeovu abecedu nebo práci s buzolou, které byly nutné pro složení kapitánské zkoušky. Nevěřili byste, jak zodpovědně se někteří učili, aby vyšší hodnost získali. Během dvanácti táborových dnů jsme navštívily Galapágy, Velikonoční ostrovy, Nový Zéland, Papuu Novou Guineu, pobřeží Jihočínského moře a Havaj. Jako správní mořeplavci psali i naši námořníci lodní deník, kam zaznamenali nejvýznamnější události jednotlivých dnů, a na základě něhož vznikl i táborový film.
Rozmanitost navštívených ostrovů nám poskytla i řadu námětů pro dramatická cvičení, která v tomto roce nebyla věnována studiu konkrétní inscenace, ale celkovému rozvoji hereckých dovedností, zejména správné mluvě, práci s tělem a improvizaci. Jitřenka navíc dostala mimořádnou příležitost spolupracovat s panem režisérem na novém autorském scénáři.
2014 – 3. bienále Lhotkawood
O čtyři roky dříve (v roce 2010) jsme pojali soustředění jako bienále s určitou tématikou. Tehdy nás vůbec nenapadlo, že nám děti budou každý druhý rok připomínat: „…ale letos by mělo být přeci zase bienále.“ A bylo tomu tak i v roce 2014. Nejhorší však bylo vymyslet téma, aby bylo pro děti zábavné a přínosné. Volba se nakonec nabídla zcela přirozeně: Jeden z vedoucích studuje novinařinu, dva se zabývají fotografováním a s obojím je dobré se seznámit. Odpolední program vytvořený silnou čtyřkou ve složení Michal, Markéta, Anna a Kuba byl pestrý, vtipný, poučný i zábavný. Klobouk dolů! Děti námět bavil a jejich snažení vyvrcholilo výstavou v plenéru. Rodiče také měli poprvé možnost sledovat náš tábor téměř on-line, neboť výtvory čtyř redakčních týmů byly zasílány elektronicky na jejich adresy. Tento rok poprvé soubory nepracovaly na žádné nové inscenaci, ale zaměřili jsme se na rozvoj jejich talentu v ucelených lekcích. Nutno podotknout, že při této činnosti se projevilo několik skrytých talent
Jitřenka se kromě toho věnovala přípravě nového hudebního příběhu do inscenace Kabaret. Realizační tým, ve stejném složení jako předešlý rok, garantoval dostatek podnětů k tvořivé umělecké činnosti a vzornou gastronomickou péči. Účastníci tuto výzvu stoprocentně přijali, a tak dny ve FOTOKEMPU POD MUFLONÍ SKÁLOU ubíhaly příjemně, avšak závratnou rychlostí.
2013 – „Ctivínovi v patách“
Toto soustředění se neslo v turistickém duchu. A protože cílem turistů bývají historické objekty a s tím je spojeno i odkrývání starých pověstí, nebylo tomu jinak ani na našem letním táboře. Základní dokument našly děti hned první den při sbírání klestí na zahajovací táborák. Nález staré kroniky vytvořil záhadnou atmosféru, jejíž napínavost dotvářely tajemné hlasy, které nás celý tábor provázely a napovídaly směr či místo pátrání po dalších částech příběhu, jehož začátek jsme si v kronice přečetli. Hledání bylo spojené s výpravami do blízkého i vzdáleného okolí tábora. Vzhledem k denním teplotám, které překračovaly 30 °C byly tyto výpravy mnohdy prověrkou zdatnosti a vytrvalosti dětí i vedoucích. Návratem do tábora však úkol nekončil. Pokračování příběhu bylo nutné zpracovat divadelně, a protože jsme měli čtyři turistické skupiny, viděli jsme obden čtyři pojetí stejného příběhu. Děti měly skvělou příležitost k využití své fantazie a k trénování hereckých dovedností. Všichni jsme se srdečně nasmáli a děti si při té legraci ani neuvědomovaly, že vlastně pracují na rozvoji svého talentu.
Divadla bylo tedy tentokrát víc než dost. Dopoledne se, jako každé soustředění, oba soubory také připravovaly na nové inscenace. Kašpárci zkoušeli zbrusu novou hru Jiřího Davídka „Povídám, povídám pohádku“ a soubor Jitřenka se zabýval pohádkou Pavla Poláka „Sněhurka a sedm permoníků“. Tu má sice na repertoáru již několik let, ale je stále od diváků žádaná. A protože ve složení souboru došlo ke změnám, bylo nutné pohádku nacvičit v novém obsazení. Šlo jim to celkem dobře, a tak jim náš režisér „nadělil“ ještě text „rakvičkárny“ „Kdo jinému jámu kopá“. Tento, kdysi dávno velmi oblíbený druh lidové zábavy (lidový kus), vypadal zpočátku dost vážně, ale pak se z něj vyklubala švanda.