Radost nám přináší mnoho věcí. Úspěchy dětí na soutěžích, podpora našich partnerů, díky níž můžeme rozvíjet a zvelebovat nejen Zahradu, i váš neutuchající zájem o kroužky a letní tábory. Ale je tu ještě něco navíc. Něco, co má zvláštní sílu.

Je to chvíle, kdy si uvědomíme, že jsme někomu v dětství pomohli objevit vášeň, která v něm zůstala. A že se k nám po letech vrací – už jako dospělý – s chutí na ni znovu navázat.

Minulý pátek se v Pavilonu odehrálo divadelní představení souboru Večernice. Souboru, který tvoří právě ti, kteří své první herecké krůčky udělali v našich souborech Kašpárek a Jitřenka. Touha po divadle je neopustila, a tak se v říjnu pustili do zkoušení inscenace U nás v Kocourkově – stejné, jakou mnozí z nich hráli už před devatenácti lety. Někteří si dokonce zopakovali i své tehdejší role. A krásné bylo i to, že se v sále nesešli jen „tehdejší herci“, ale i diváci – rodiče, kteří byli u premiéry v roce 2007.

Páteční večer měl ještě jeden hluboký rozměr. Představení bylo věnováno Hance Vidlařové – emeritní ředitelce našeho Domečku, která letos oslavila významné životní jubileum. Právě díky jejímu nápadu a odhodlání vznikly před 26 lety soubory Kašpárek a Jitřenka, které pak po dvě desetiletí vedla jako jejich principálka. Spolu se svým chotěm, režisérem Jaroslavem Vidlařem, tak mohla sledovat návrat „svých“ divadelních dětí na jeviště – a věříme, že právě pro ně to byl okamžik plný nejhlubší radosti.

Nesmírně nás potěšilo i to, že dospělé herce přišli podpořit jejich mladší kolegové ze souboru Jitřenka. Společně s publikem si celé představení naplno užili. Jsme vděční, že tak výjimečná divadelní rodina je součástí právě našeho Domečku.

A pokud byste chtěli tuhle atmosféru zažít i vy, srdečně vás zveme už na zítřejší představení souboru Jitřenka. Na domácí scéně uvede obnovenou premiéru pohádky Kdo se bojí, musí do lesa.

Těšíme se na vás.